Návrat kapely na koncertní pódia je po více než roční pochopitelné přestávce realitou. Foo Fighters s Joshem Freesem za bicími odehráli v devítitisícovém amfiteátru Bank of New Hampshire Pavilion celkem 21 písní, z alba But Here We Are zazněly 4 položky.
Vše za asistence jednoduchého intra se silně zářícími reflektory rozběhla Rescued, titulní singl z blížící se desky. „Pojďme si zase nacvičit, jak se to dělá,“ vyzval vzápětí Dave Grohl publikum. To už formace plynule přešla do Walk, aby symbolicky motivovala nutnost znovu se nadechnout a opět rozpumpovat pochroumaná srdce. Jejich tlukot ještě umocnila s pomocí No Son of Mine, v jejíž prostřední části nechyběl ani riff z Paranoid od Black Sabbath – přesně tak, jak jej kapela trénovala ve Studiu 606.
S evidentními emocemi a lehce přeskakujícím Daveovým hlasem pak přišel čas na Times Like These. Foo’s zůstali na pódiu v kompletní sestavě, a to z prostého důvodu – ačkoliv první sloku frontman ještě odzpíval samostatně, zbytek se k němu nezvykle připojil hned v nejbližším refrénu. Bude zajímavé sledovat, jestli se aranžmá postupem času promění a zda se během turné dočkáme i dřívějších verzí, zcela sólová varianta s Davem ale zatím asi nepřipadá v úvahu. Upravené provedení Foo’s předvedli také u The Pretender, která následovala po čerstvém singlu Under You.
Prvním překvapením večera se stalo premiérové uvedení písně But Here We Are. I čtvrtá položka z nové placky zní skvěle – svižnému tempu opět dominují kytary a úderné bicí, velmi silně působí v refrénech. „V loňském roce jsme jako skupina začínali od nuly. Nikdy neuběhla příliš dlouhá doba, aniž bychom byli spolu. Vnímali jsme, že si tím musíme projít pohromadě. A při tom kousek po kousku vznikal i nový materiál, jenž nám pomohl srovnat se s realitou,“ uvedl před novinkou Dave Grohl. Ukázku skladby si můžete pustit v rámci playlistu.
Po Breakout a The Sky Is a Neighborhood došlo na My Hero, v jejímž případě Foo Fighters zůstali u pomalé varianty s klávesovou vsuvkou Ramiho Jaffeeho. „Musel bych tu zmínit až moc věnování. Raději zahraji píseň a vy si se mnou zazpíváte,“ nabádal Dave diváky. Nebylo to nutné, celým amfiteátrem se nesla energie a podpora vlastně od chvíle, kdy sestava vystoupala na scénu.
Foo Fighters @ Bank of New Hampshire Pavilion, Gilford, USA (24. 5. 2023)
Opět rychlejší pasáž setlistu zformovala trojice This Is a Call, All My Life a poslední zástupce But Here We Are, výborná Nothing at All. Tehdy se v zákulisí chystala i Violet Grohl, jež tátovi zašla pomoci a zapět sbory u Shame Shame. Její zbylé kolegyně, tedy trio Samantha Sidley, Barbara Gruska a Laura Mace, se (dočasně?) po boku Foo’s neukázali – o doprovodné vokály se proto za mikrofony dělili Chris Shiflett a nově také Nate Mendel.
Pro Taylora..
Dvojice These Days a Cold Day In the Sun krátce na to znamenala opravdu těžké chvilky pro všechny přítomné. „Nikdy bych nepomyslel, že nastane chvíle, kdy budu muset udělat něco podobného. Ale zkusím to,“ řekl před druhou jmenovanou skladbou viditelně rozrušený Dave. „Tuhle píseň napsal Taylor. Obvykle jsme ji zpívali společně, takže mu jí teď pošlu.“ Zbylá pětice spoluhráčů se zatím pospolu odebrala do ústraní na kraji stage a nad Grohlem rozvinul svá křídla obří jestřáb.
Ano, ultrarychlá Monkey Wrench zvládla utichlé prostory opět rozhýbat. Závěrečná trojkombinace Best of You, Aurora a Everlong večer i přesto pozvolna nasměrovala k emotivnímu, melancholickému finále. „Vlastně moc nevím, jak velkou pozornost jsem vám dneska věnoval. Věřím, že oceníte, co jsme pro vás nachystali,“ loučil se Dave dojatě.
Spojení kapely s Joshem Freesem funguje na podtrženou jedničku, rány se však zacelují jen velmi pozvolna. Jak ostatně Grohl během vystoupení několikrát poznamenal: „Já vlastně nemám co říci.“ Za mne by se hodilo následující: Začala nová éra Foo Fighters, začalo pozvolné a společné hojení. Vítejte zpátky, pánové!
Dalším termínem je pro Foo’s už 26. května festival Boston Calling. Informace o jednotlivých odehraných koncertech naleznete průběžně aktualizované zde.
