Foo Fighters (1995)
The Colour and the Shape (1997)
There Is Nothing Left to Lose (1999)
One By One (2002)
In Your Honor (2005)
Skin and Bones (2006)
Echoes, Silence, Patience & Grace (2007)
Greatest Hits (2009)
Wasting Light (2011)
Medium Rare (2011)
Sonic Highways (2014)
Concrete and Gold (2017)
Medicine At Midinight (2021)
But Here We Are (2023)
Datum vydání: 4. července 1995
Label: Roswell, Capitol
Produkce: Barret Jones a Dave Grohl
Nahrávací studio: Lang Studios, Seattle
Nejvyšší umístění: 2. (Nový Zéland), 3. (Austrálie, Velká Británie)
Certifikace: 2x platinové, 1x zlaté
Délka: 44:06
1. This Is a Call (3:53)
2. I’ll Stick Around (3:52)
3. Big Me (2:12)
4. Alone + Easy Target (4:05)
5. Good Grief (4:01)
6. Floaty (4:30)
7. Weenie Beenie (2:45)
8. Oh, George (3:00)
9. For All the Cows (3:30)
10. X-Static (4:13)
11. Wattershed (2:15)
12. Exhausted (5:45)
Nejvyšší umístění album zaznamenalo na Novém Zélandu, v Austrálii a Velké Británii. Platinový status deska získala v Kanadě a Spojených státech, zlata dosáhla ve Velké Británii.
Všechny písně napsal a zkomponoval Dave Grohl, postaral se i o všechny nástroje, které na albu zazní (vyjma krátké části písně X-Static, kde na kytaru zahrál Greg Dulli).
Aby si Dave uchoval anonymitu, album vydal v malém nákladu 100 desek a 100 audiokazet, které navíc postupně rozdal mezi přátele.
Do všeobecného povědomí se album dostalo po radiové premiéře, o kterou se 8. ledna 1995 ve své show postaral Eddie Vedder. V éteru zazněly pouze dvě písně z desky, následný zájem veřejnosti i nahrávacích společností byl ale ohromný.
Devět písní z alba postupně vznikalo během Grohlova působení u Nirvany. Po Cobainově smrti se dokončení dočkaly písně This Is a Call, I’ll Stick Around, X-Static a Wattershed.
Celá řada kritiků album přímo porovnávala s tvorbou Nirvany.
Deska získala nominaci na cenu Grammy v kategorii nejlepší alternativní album, nakonec prohrála na úkor MTV Unplugged in New York od Nirvany. Magazín Kerrang! desku vyhlásil za nejlepší nahrávku roku, časopis Rolling Stone ji označil jako číslo 2.
The Colour and the Shape (1997)Datum vydání: 20. května 1997
Label: Roswell, Capitol
Produkce: Gil Norton
Nahrávací studio: Bear Creek Studios, Woodinville / WGNS Studios, Washington / Grandmaster Recorders, Hollywood
Nejvyšší umístění: 3. (Velká Británie), 5. (Austrálie)
Certifikace: 3x platinové, 1x zlaté
Délka: 46:47
1. Doll (1:23)
2. Monkey Wrench (3:51)
3. Hey, Johnny Park! (4:08)
4. My Poor Brain (3:33)
5. Wind Up (2:32)
6. Up in Arms (2:15)
7. My Hero (4:20)
8. See You (2:26)
9. Enough Space (2:37)
10. February Stars (4:49)
11. Everlong (4:10)
12. Walking After You (5:03)
13. New Way Home (5:40)
Na nejvyšších příčkách se deska umístila ve Velké Británii a Austrálii. Platinovým se album stalo v Kanadě, Spojených státech a Austrálii, zlaté příčky dosáhlo ve Velké Británii.
Autory textů a aranžmá na albu jsou Dave Grohl, Nate Mendel a Pat Smear.
Zatímco první album bylo vydáno v podstatě jako one-man projekt, The Colour and the Shape je první deska Foo Fighters jako kapely.
Do všeobecného povědomí se album dostalo po radiové premiéře, o kterou se 8. ledna 1995 ve své show postaral Eddie Vedder. V éteru zazněly pouze dvě písně z desky, následný zájem veřejnosti i nahrávacích společností byl ale ohromný.
Jednotlivé písně vznikly během osmnáctiměsíčního turné, v rámci zvukových zkoušek.
Nahrávání desky probíhalo nadvakrát, vzhledem ke Grohlově nespokojenosti s hotovým materiálem. Opakované natáčení probíhalo již bez Williama Goldsmithe, jehož party na bicí Dave obstaral sám. Goldsmith vzhledem k těmto okolnostem Foo Fighters obratem opustil.
V rámci bonusů, B stran singlů a reedicí se pod hlavičkou alba průběžně objevily i písně Requiem (cover skladby od Killing Joke), Drive Me Wild (cover skladby od Vanity 6), Down in the Park (cover skladby od Garyho Numana a Tubeway Army), Baker Street (cover skladby od Gerryho Raffertyho), Dear Lover a The Colour and the Shape.
There Is Nothing Left To Lose (1999)Datum vydání: 2. listopadu 1999
Label: Roswell, RCA
Produkce: Foo Fighters a Adam Kasper
Nahrávací studio: Studio 606, Alexandria / Conway Studios, Los Angeles
Nejvyšší umístění: 4. (Kanada), 5. (Austrálie)
Certifikace: 4x platinové, 1x zlaté
Délka: 46:24
1. Stacked Actors (4:17)
2. Breakout (3:21)
3. Learn to Fly (3:58)
4. Gimme Stitches (3:42)
5. Generator (3:48)
6. Aurora (5:50)
7. Live-In Skin (3:53)
8. Next Year (4:37)
9. Headwires (4:38)
10. Ain’t It the Life (4:17)
11. M.I.A. (4:03)
Nejlepší umístění album získalo v Kanadě a Austrálii. Platinový status obdrželo dvakrát v Austrálii, jednou v Kanadě a Spojených státech. Již tradiční zlato deska obdržela ve Velké Británii.
Autory textů a aranžmá na albu jsou Dave Grohl, Nate Mendel a Taylor Hawkins.
Foo Fighters desku natočili jako trio – v kapele již nefiguroval Franz Stahl, který byl vyhozen krátce před zahájením prací.
Album mimo jiné vznikalo i v domácím, Davem vystavěném studiu ve Virginii, a to bez pomoci počítačových programů.
Název alba byl odvozen od pocitů kapely, kterými byla naplněna během produkce – nebylo co ztratit.
Deska se na trh dostala i v rozšířeném CD formátu, který mimo jiné obsahoval i klip k Learn To Fly, texty písní či fotogalerii. V rámci několika prvních výlisků fanoušci získali i dočasné tetování, podobné tomu na titulce alba.
There Is Nothing Left To Lose po svém vydání sklízelo převážně jen pozitivní ohlasy. Všeobecný úspěch alba nakonec vedl až k prvním cenám Grammy, které Foo Fighters získali za nejlepší rockové album a nejlepší hudební video (za Learn To Fly).
One By One (2002)Datum vydání: 22. října 2002
Label: RCA
Produkce: Foo Fighters, Adam Kasper a Nick Raskulinecz
Nahrávací studio: Studio 606, Alexandria
Nejvyšší umístění: 1. (Austrálie, Irsko, Velká Británie), 2. (Norsko)
Certifikace: 7x platinové, 4x zlaté
Délka: 55:11
1. All My Life (4:23)
2. Low (4:28)
3. Have It All (4:58)
4. Times Like These (4:26)
5. Disenchanted Lullaby (4:33)
6. Tired of You (5:12)
7. Halo (5:06)
8. Lonely as You (4:37)
9. Overdrive (4:30)
10. Burn Away (4:59)
11. Come Back (7:47)
Obrovský úspěch jen podtrhovalo celosvětové umístění alba, na první příčky dosáhlo v Austrálii, Irsku a Velké Británii. Platinovou se deska stala v Austrálii (2x), Kanadě, Švédsku (2x), Velké Británii a Spojených státech, zlatou pak v Brazílii, Finsku, Japonsku a Norsku.
Autory textů a aranžmá na albu jsou Dave Grohl, Nate Mendel, Taylor Hawkins a Chris Shiflett.
Produkce alba zpočátku velmi vázla, a to i díky všeobecným neshodám v kapele. Nahrávání opět probíhalo nadvakrát – vzhledem k všeobecné nespokojenosti s původním materiálem Foo Fighters celou desku po krátké pauze, během které se věnovali sólovým projektům, zcela přepracovali.
Název One by One pochází z textu písně All My Life, významově odkazoval i na vztahy mezi členy kapely (jedna osoba za jinou, jeden po druhém).
Přebal alba byl vytvořen americkým umělcem Raymondem Pettibonem, kterého Dave poznal díky baskytaristovi Mikeu Wattovi.
Album vyšlo kromě klasických formátů také jako limitovaná edice s DVD, která obsahovala mimo jiné i videoklipy a audioverze písní All My Life, Walking A Line a The One, nechyběly ani spořiče obrazovky či fotogalerie.
Pozitivních ohlasů se One by One dočkala i u kritiků, slova chvály pěla většina hudebních magazínů (Rolling Stone, Kerrang!, Billboard nebo NME). V letech 2003 a 2004 deska pro Foo Fighters získala další dvě ceny Grammy – za nejlepší rockové vystoupení a nejlepší rockové album.
In Your Honor (2005)Datum vydání: 14. června 2005
Label: RCA
Produkce: Foo Fighters, a Nick Raskulinecz
Nahrávací studio: Studio 606 West, Northridge, Los Angeles
Nejvyšší umístění: 1. (Austrálie, Finsko, Nový Zéland, Švédsko)
Certifikace: 13x platinové, 5x zlaté
Délka: 83:17
Disk 1:
1. In Your Honor (3:50)
2. No Way Back (3:17)
3. Best of You (4:16)
4. DOA (4:12)
5. Hell (1:57)
6. The Last Song (3:19)
7. Free Me (4:39)
8. Resolve (4:49)
9. The Deepest Blues Are Black (3:58)
10. End Over End (5:52)
Disk 2:
1. Still (5:15)
2. What If I Do? (5:02)
3. Miracle (3:29)
4. Another Round (4:25)
5. Friend of a Friend (3:13)
6. Over and Out (5:16)
7. On the Mend (4:31)
8. Virginia Moon (3:49)
9. Cold Day in the Sun (3:20)
10. Razor (4:53)
První příčky deska sesbírala v žebříčcích v Austrálii, Finsku, Švédsku a na Novém Zélandu. Na platinový status dosáhla v Austrálii (3x), Kanadě (3x), Irsku (2x), Velké Británii (2x), Spojených státech a na Novém Zélenadu (2x), zlato brala v Rakousku, Brazílii, Japonsku, Norsku a Švédsku.
O texty a aranžmá skladeb se postarali Dave Grohl, Nate Mendel, Taylor Hawkins a Chris Shiflett.
Album se skládá ze dvou částí – první disk přinesl nabušené rockové kousky, zatímco druhý pak akustické, pohodové skladby. S nápadem dvojalba se zařazením akustických písní přišel sám Dave poté, co si rozmyslel jejich použití jako filmové hudby.
Přípravy alba trvaly na devět měsíců, z toho tři a půl jen samotná instalace vybavení v nahrávacím studiu. Kapela postupně zvládla natočit na 3 – 4 verze každé z celkem 30 chystaných písní.
Samotné nahrávání probíhalo od ledna do března 2005, pouze dva a půl týdne trvalo natáčení akustické části. Osm písní z rockové části bylo zkomponováno na poslední chvíli, i díky Daveově pocitu , že akustická část nad rockovou vynikala.
Pro akustickou část si Foo Fighters pozvali i celou řadu hostů – nechyběl například Josh Homme z Queens Of The Stone Age (kytara v Razor), John Paul Jones z Led Zeppelin (mandolína v Another Round a piáno v Miracle) nebo Norah Jones (vokály a piáno ve Virginia Moon). Nechyběli ani Petra Haden či Rami Jaffee, kteří kapelu doprovodili i na akustickém turné.
Texty na rockové části alba se dle Davea soustředí na obecná, pro většinu lidí běžná témata, akustická, introspektivní část pak nabízí slova o zranitelnosti a mnohé odhalující. V případě Friend of a Friend text například vypráví o společném bydlení Grohla s Kobainem, ve Still Dave prozměnu popisuje sebevraždu chlapce, které byl svědkem ve svých deseti letech.
V Británii se na vinylech a v rámci služby iTunes album prodávalo včetně bonusové skladby The Sign, která byla zařazena jako jedenáctá v pořadí na prvním disku.
Kritika se k albu stavěla kladně, řada redaktorů jej označovala za „až nečekaně dobrý počin“. Magazín Kerrang! In Your Honor zařadil na 9. příčku nejlepších alb roku 2005, Rolling Stone mu v obdobném žebříčku přisoudil 30. místo. V pěti kategoriích se deska ucházela i o ceny Grammy, oproti předchozím nominacím však ani v jednom případě neuspěla.
Skin and Bones (2006)Datum vydání: 7. listopadu 2006
Label: RCA
Produkce: Gil Norton
Natočeno: Pantages Theater, Los Angeles
Délka: 78:37
1. Razor (6:48)
2. Over and Out (5:56)
3. Walking After You (5:18)
4. Marigold (3:19)
5. My Hero (4:51)
6. Next Year (4:34)
7. Another Round (4:55)
8. Big Me (3:01)
9. Cold Day in the Sun (3:26)
10. Skin and Bones (4:00)
11. February Stars (5:51)
12. Times Like These (5:25)
13. Friend of a Friend (4:01)
14. Best of You (5:02)
15. Everlong (6:37)
Album bylo natočeno během koncertů 29., 30. a 31. srpna 2006 v Pantages Theater v Los Angeles.
Foo Fighters na pódiu doprovodili houslistka Petra Haden, klávesista Wallfowers Rami Jaffee a perkusista Drew Hester. Nechyběl ani navrátilec pro turné, Pat Smear.
V rámci služby iTunes album obsahovalo bonus v podobě písně Ain’t It the Life a klipu Skin and Bones.
V rámci žebříčku Billboard se deska poprvé objevila na 21. příčce, během prvního týdne zaznamenala na 49 000 prodaných kopií.
Echoes, Silence, Patience & Grace (2007)Datum vydání: 25. září 2007
Label: RCA
Produkce: Gil Norton
Nahrávací studio: Studio 606 West, Northridge, Los Angeles
Nejvyšší umístění: 1. (Austrálie, Belgie, Kanada, Nový Zéland, Velká Británie)
Certifikace: 8x platinové, 4x zlaté
Délka: 51:12
1. The Pretender (4:29)
2. Let It Die (4:05)
3. Erase/Replace (4:13)
4. Long Road to Ruin (3:44)
5. Come Alive (5:10)
6. Stranger Things Have Happened (5:21)
7. Cheer Up, Boys (Your Make Up Is Running) (3:41)
8. Summer’s End (4:37)
9. Ballad of the Beaconsfield Miners (2:32)
10. Statues (3:47)
11. But, Honestly (4:35)
12. Home (4:52)
Číslem jedna se album stalo v Austrálii, Belgii, Kanadě, Velké Británii a na Novém Zélandu, platinového statusu dosáhlo v Austrálii (2x), Kanadě, Irsku, Velké Británii (2x) a na Novém Zélandu (2x). Zlatého ocenění se album dočkalo v Rakousku, Německu, Švédsku a Spojených státech.
Texty a kompozice písní patří opět jménům Dave Grohl, Nate Mendel, Taylor Hawkins a Chris Shiflett.
O produkci alba se postaral Gil Norton, který s Foo Fighters spolupracoval již na albu The Colour and the Shape.
Kapela si od počátku dala za cíl co nejpřirozenější zvuk, samotné nahrávání probíhalo od března do přibližně poloviny června 2007. Výsledkem byl materiál, se kterým byli všichni spokojeni – poprvé neproběhly žádné úpravy ani dotáčky.
Album obsahuje i instrumentální Ballad of the Beaconsfield Miners, kterou Dave s věnováním napsal po setkání s jedním z horníků, kteří byli zavaleni při zhroucení dolu Beaconsfield v dubnu 2006. Dotyčný po záchranářích na povrchu před vysvobozením žádal iPod s nahrávkou alba In Your Honor. O kytarové party v písni se na Daveovo pozvání postarala Kaki King.
Přebal desky je výtvorem grafického studia Invisible Creature, vyobrazené torpédo v kombinaci se zesilovačem naznačovalo srovnání zbraně s jiným, válkou nespojeným objektem. Název alba pochází z textu písně Home, Dave jej zvolil pro jeho krásu i různé možnosti výkladu.
Odborníci byli vůči albu opět pozitivní, ačkoliv se objevily i názory, že deska není tak inspirativní, jako některá z předchozích. Magazín Q označil Echoes, Silence, Patience & Grace za dvanácté nejlepší album roku 2007, Rolling Stone jej umístil na 45. místo. Na 50. cenách Grammy Foo Fighters opět triumfovali, úspěch se dostavil v kategoriích Nejlepší rockové album a Nejlepší hardrockové vystoupení (za The Pretender). Bonusem pak bylo ocenění Brit Awards za nejlepší mezinárodní album.
Greatest Hits (2009)Datum vydání: 3. listopadu 2009
Label: RCA
Nejvyšší umístění: 1. (Austrálie, Nový Zéland), 3. (Belgie)
Certifikace: 4x platinové, 3x zlaté
Délka: 63:48
1. All My Life (4:24)
2. Best of You (4:16)
3. Everlong (4:10)
4. The Pretender (4:27)
5. My Hero (4:19)
6. Learn to Fly (3:56)
7. Times Like These (4:28)
8. Monkey Wrench (3:53)
9. Big Me (2:14)
10. Breakout (3:22)
11. Long Road to Ruin (3:48)
12. This Is a Call (3:55)
13. Skin and Bones (Skin and Bones) (4:04)
14. Wheels (nová píseň) (4:38)
15. Word Forward (nová píseň) (3:49)
16. Everlong (doposud nevydaná akustická verze z roku 1996) (4:11)
Výběrovka se dostala do čela žebříčků v Austrálii a na Novém Zélandu, platinovou se stala v Austrálii (3x) a Irsku. Zlatý status zaznamenala v Rakousku, Kanadě a Itálii.
S vydáním kompilace příliš nesouhlasil Dave, který prohlásil, že by s podobným titulem nejraději počkal do doby, kdy Foo Fighters jako kapela skončí. Nahrávací společnost ale byla jiného názoru, vydání výběru zvažovala po čtyři roky a dále čekat nehodlala. Grohlovi se nelíbil ani tracklist alba – použité písně dle jeho názoru nejsou nejlepší, spíše jde o tvorbu, která Foo Fighters dobře popisuje v očích veřejnosti.
Wasting Light (2011)Datum vydání: 12. dubna 2011
Label: RCA
Produkce: Butch Vig
Nahrávací studio: Grohlova garáž, Encino, Kalifornie
Nejvyšší umístění: 1. (Austrálie, Rakousko, Belgie, Kanada, Finsko, Německo, Nový Zéland, Norsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie, Spojené státy), 4. (Česká republika)
Certifikace: 4x platinové, 6x zlaté
Délka: 47:55
1. Bridge Burning (4:46)
2. Rope (4:19)
3. Dear Rosemary (4:26)
4. White Limo (3:22)
5. Arlandria (4:28)
6. These Days (4:58)
7. Back & Forth (3:52)
8. A Matter of Time (4:36)
9. Miss the Misery (4:33)
10. I Should Have Known (4:15)
11. Walk (4:15)
Album se stalo jedničkou velké části světových žebříčků, jednoznačný triumf slavila v Austrálii, Rakousku, Belgii, Kanadě, Finsku, Německu, na Novém Zélandu, v Norsku, Švédsku, Švýcarsku, Velká Británii a Spojených státech. Platinovou se stala deska v Austrálii (2x), Kanadě a na Novém Zélandu, zlatou v Rakousku, Finsku, Německu, Irsku, Polsku a Spojených státech.
Texty i aranžmá na albu již nejsou připisovány jednotlivým členům, u každé písně nalezneme jednoduché „Foo Fighters“. Kapela se v uvádění autorů inspirovala kupříkladu u skupiny Queen, jejíž členové demonstrovali kolektivní práci stejným způsobem.
Dave nad Wasting Light od počátku uvažoval jako o v garáži připravené a zcela analogově natočené desce i jako o příležitosti pro obnovení spolupráce s producentem Butchem Vigem. „Je v tom určitá poetika – na jednu stranu vyprodat Wembley, a zároveň udělat novou desku v garáži. O tom je rock ‘n’ roll,“ prohlašoval Dave.
Jakmile se o Daveových „analogových“ plánech dozvěděl Butch Vig, nejprve předpokládal, že si z něj frontman Foo Fighters jen střílí. Se slovy „Tak to musíte zahrát opravdu dobře, protože opravit jakoukoliv chybku nebude zrovna snadné,“ však na spolupráci kývl.
Album kapela natáčela přímo v Grohlově garáži – vznikalo se zcela analogovým zařízením, a to až po závěrečný mastering. Dave v jednom rozhovorů zmínil, že zvolil tento způsob i díky pocitu, že se digitální nahrávání začíná umělcům vymykat z rukou.
Skupina dala během příprav dohromady na 40 písní, postupně je zredukovala na 14. Pro natáčení alba byl kapele opět k dispozici i navrátilec Pat Smear. Nahrávání trvalo 11 týdnů s tím, že každý týden Foo Fighters věnovali konkrétní skladbě. Většina slov byla dokončována v rámci každého, jednotlivým písním určeného týdne. Dave později uvedl, že s každým týdnem vlastně psal o svých momentálních myšlenkách.
Na desce opět najdeme několik hostů – v Dear Rosemary se k Foo Fighters přidal jeden z Daveových idolů, Bob Mould z Hüsker Dü, v I Should Have Known se na baskytaru a akordeón vyznamenal bývalý kolega z Nirvany, Krist Novoselic. Fee Waybill, zpěvák The Tubes, se zapojil ve skladbě Miss the Misery a nechyběly ani známé tváře – Rami Jaffee, Jessy Greene nebo Drew Hester.
Během nahrávání Wasting Light skupina zvládla natočit i kariéru mapující dokument Back and Forth. Dave tak chtěl fanouškům popsat důvody, pro které se rozhodl točit Wasting Light ve své garáži.
Wasting Light zaznamenalo obrovský úspěch po celém světě, s chválou nešetřili ani kritici, kteří album popisovali jako rock ‚n‘ roll ve vrcholné formě. Jen v několika případech zazněl názor, že je deska až příliš bombastická a tak trochu „stále stejná“. V žebříčcích titulů roku 2011 brala Wasting Light 4. místo v případě magazínu Kerrang!, 20. u Rolling Stone, 43. u NME a 46. u Spinu. Albem roku se stala v případě služby iTunes. Jednoznačně vévodila i cenám Grammy, kde pro Foo Fighters připsala další zářezy v kategoriích Album roku, Nejlepší rockové album, Nejlepší hardrockové/metalové vystoupení (za White Limo), Nejlepší rockové vystoupení a Nejlepší rocková skladba (oboje za Walk).
Medium Rare (2011)Datum vydání: 16. dubna 2011
Délka: 45:33
1. Band on the Run (cover Wings) (5:08)
2. I Feel Free“ (cover Cream) (2:56)
3. Life of Illusion (cover Joea Walshe) (3:40)
4. Young Man Blues (covr Moseho Allisona) (5:28)
5. Bad Reputation (cover Thin Lizzy) (2:33)
6. Darling Nikki (cover Prince and The Revolution) (3:24)
7. Down in the Park (cover Tubeway Army) (4:07)
8. Baker Street (cover Gerryho Raffertyho) (5:39)
9. Danny Says (cover Ramones, na bicí Gregg Bissonette) (2:59)
10. Have a Cigar (cover Pink Floyd) (4:15)
11. Never Talking to You Again (cover Hüsker Dü) (1:45)
12. Gas Chamber (cover Angry Samoans) (0:57)
13. This Will Be Our Year (cover The Zombies) (2:44)
Album bylo vydáno v limitovaném počtu na vinylech u příležitosti Record Store Day, akce oslavující nezávislá nahrávací studia. Všechny písně byly, vyjma nových Bad Reputation, This Will Be Our Year a Young Man Blues, již dříve uvedeny v rámci kompilací a B stran singlů. CD verzi alba zdarma obdrželi noví předplatitelé hudebního magazínu Q.
Sonic Highways (2014)Datum vydání: 10. listopadu 2014
Label: RCA
Produkce: Butch Vig, Steve Albini
Nahrávací studia: Electrical Audio (Chicago), Austin, Nashville, Los Angeles, Seattle, New Orleans, Inner Ear Studios (Washington DC) a New York
Nejvyšší umístění: 1. (Austrálie, Belgie), 2. (Německo, Nizozemsko, Nový Zéland, Švýcarsko, Velká Británie, Spojené státy), 3. (Rakousko, Kanada, Norsko), 4. (Dánsko), 5. (Finsko, Irsko, Švédsko)
Certifikace: 4x platinové, 3x zlaté
Délka: 42:11
1. Something From Nothing (4:49)
2. The Feast and The Famine (3:50)
3. Congregation (5:12)
4. What Did I Do?/God As My Witness (5:44)
5. Outside (5:15)
6. In The Clear (4:04)
7. Subterranean (6:08)
8. I Am A River (7:09)
Svou konkurenci album dokázalo zcela porazit v Austrálii a Belgii, stříbro pak po vydání bralo v Německu, Nizozemsku, ve Švýcarsku, Spojených státech a na Britských ostrovech s Novým Zélandem. V posledních dvou zmiňovaných destinacích Sonic Highways zároveň dosáhlo na platinovou desku, stejně jako v Kanadě a Austrálii. Zlato kapela získala v Rakousku, Německu a Itálii. Nejvyšší příčku v České republice titul zaznamenal hned během prvního týdnu prodeje, kdy se objevil na 30. pozici (o týden později už klesl na 38., o další na 52. místo)
Producenty desky jsou Butch Vig, jenž s kapelou připravoval i předchozí studiovku Wasting Light a Steve Albini – někdejší spolupracovník Nirvany (In Utero) se s kapelou v Chicagu podílel na skladbě Something From Nothing.
Jednotlivé písně alba byly pokaždé natočeny na jiném místě. Foo Fighters postupně navštívili nahrávací studia v osmi různých městech (Chicago, Austin, Nashville, Los Angeles, Seattle, New Orleans, Washington DC a New York), kde pro skladbu nejprve po několik dnů hledali nápady a inspiraci. Nahrávání probíhalo vždy až na samotný závěr každé zastávky, a to i za přímé účasti hudebních legend, které jsou s danými místy pevně spjati. Přehled všech natáčecích lokalit a zapojených hostů popisuje soupiska níže.
Sonic Highways se v obchodech objevilo necelý měsíc po uvedení stejnojmenné dokumentární série z produkce HBO (americká premiéra proběhla 17. října 2014). První singl, píseň Something From Nothing, byl do prodeje uvolněn ve čtvrtek 16. října 2014. Jako další jej poté následovaly The Feast And the Famine (24. října 2014), Congregation (31. října 2014), What Did I Do?/God As My Witness (6. listopadu 2014) a Outside (4. srpna 2015).
Oproti svému veleúspěšnému předchůdci Wasting Light se osmá řadovka u kritiků dočkala spíše vlažného přijetí – ačkoliv bylo Sonic Highways prakticky jednohlasně označeno za dosud nejambicióznější projekt Foo Fighters, často zaznívala slova, že díky jeho ohromně pracným přípravám byla kapela nucena poněkud upozadit své osvědčené tvůrčí procesy a zvyklosti. Některá média dokonce desku neváhala přirovnat spíše k bonusovému materiálu odvysílané televizní série.
Concrete and Gold (2017)Datum vydání: 15. září 2017
Label: RCA
Produkce: Greg Kurstin
Nahrávací studio: EastWest Studios, Los Angeles
Nejvyšší umístění: 1. (Austrálie, Belgie, Kanada, Česká republika, Nizozemsko, Irsko, Japonsko, Nový Zéland, Norsko, Rakousko, Skotsko, Švýcarsko, Velká Británie, Spojené státy), 2. (Dánsko, Německo, Itálie, Švédsko), 3. (Finsko, Španělsko)
Certifikace: 1x platinové, 2x zlaté
Délka: 48:16
1. T-Shirt (1:22)
2. Run (5:23)
3. Make It Right (4:39)
4. The Sky Is a Neighborhood (4:05)
5. La Dee Da (4:02)
6. Dirty Water (5:20)
7. Arrows (4:26)
8. Happy Ever After (Zero Hour) (3:40)
9. Sunday Rain (6:11)
10. The Line (3:38)
11. Concrete and Gold (5:31)
Vydání alba Foo Fighters oznámili zcela neočekávaně v červnu 2017. Jak se ukázalo, během předešlé, téměř dvouleté přestávky kapela věnovala hned několik měsíců volného času nikoliv odpočinku, ale pečlivým přípravám už deváté řadovky.
Producentského žezla se po několikaletém působení Butche Viga (Wasting Light a Sonic Highways) ujal Greg Kurstin, spolupracovník hvězd jako Adele, Sia, Beck, Kelly Clarkson, Ellie Goulding, Pink nebo Lily Allen. „Chtěl jsem, aby z toho bylo nejvelkolepější dílo Foo Fighters vůbec. Vytvořit gigantické rockové album, avšak s Gregovým smyslem pro melodii a aranžmá. Sgt. Peppera ve verzi od Motörhead nebo něco podobného,“ komentoval spojení Dave Grohl.
V rámci dopisu, jenž Foo Fighters uveřejnili společně s ohlášením Concrete and Gold, se Grohl rozepsal i o prvních dojmech z desky: „Album bez debat zavaří přehrávače odsud až po Fukuoku. I vy si už raději šetřete peníze na náhradní. Omlouvám se, je to zkrátka velký. Najdete na něm tolik zvratů a obratů, že mu nebudou konkurencí ani živá projednávání v Senátu. Jako krabice vážně hlasité čokolády. Snad máte hlad. „
Kromě Foo’s samotných se na titulu objevuje také hned několik hostů. Soupiska umělců zahrnuje kupříkladu navrátivší se houslistku Jessy Greene, zpěvačky Alison Mosshart (doprovod v La Dee Da + The Sky Is a Neighborhood) a Inara George (vokály v Dirty Water), saxofonistu Davea Koze, vokalistu Shawna Stockmana (sbory v Concrete and Gold), legendárního Paula McCartneyho (netradičně za bicími v Dirty Water) nebo Justina Timberlakea. Všechny zúčastněné tváře upřesňuje následující seznam.
Úvodní singl Run skupina vypustila do světa 1. června 2017, a to rovnou včetně nového videoklipu v Grohlově režii. Všichni členové kapely se v něm převtělují do party rebelujících staříků, kteří v prostorách domova důchodců strhávají muzikou všechny účastníky zpočátku poklidného vystoupení. Jako singl číslo dvě jej 23. srpna 2017 následovala The Sky Is a Neighborhood, taktéž okamžitě podpořená hudebním videem. Takříkajíc až filozofické zamýšlení Foo Fighters v něm opět pod frontmanovou taktovkou absolvují i jeho dvě dcerky – Violet a Harper Grohl. Třetím singlovým zástupcem se pak 16. března 2018 stala skladba The Line, jíž však žádné vizuální zpracování nedoprovodilo.
Medicine at Midnight (2021)Datum vydání: 5. února 2021
Label: RCA
Produkce: Greg Kurstin
Nahrávací studio: nepojmenovaný dům v Encinu, Los Angeles
Nejvyšší umístění: 1. (Austrálie, Belgie, Chorvatsko, Irsko, Německo, Nizozemsko, Nový Zéland, Portugalsko, Skotsko, Švýcarsko, Velká Británie), 2. (Finsko, Itálie, Švédsko), 3. (Kanada, Španělsko, USA)
Certifikace: 1x zlaté
Délka: 36:32
1. Making a Fire (4:15)
2. Shame Shame (4:17)
3. Cloudspotter (3:53)
4. Waiting on a War (4:13)
5. Medicine at Midnight (3:30)
6. No Son of Mine (3:28)
7. Holding Poison (4:24)
8. Chasing Birds (4:12)
9. Love Dies Young (4:20)
Po vydání deváté studiovky a náročné koncertní šňůře Foo Fighters na podzim 2018 ohlásili zalouženou přestávku. Ta však nakonec netrvala ani celý rok, když se fanoušci už v srpnu 2019 od Taylora Hawkinse dozvídají, že Dave Grohl má rozpracována dema pro kulaté album číslo deset. Ostatní členové, vč. navrátivšího se producenta Grega Kurstina, se připojili nedlouho poté – hlavní koloběh natáčení se rozběhnul v říjnu 2019.
Jako své hlavní útočiště si kapela tentokrát vybrala starý dům ze 40. let, který se nacházel v losangeleském San Fernando Valley, konkrétněji pak v sousedství Encino. Nahrávání desky postupovalo rychle, a to i přes mnoho zvláštních úkazů, jenž měly Foo’s při jejich kreativních aktivitách doprovázet. „Zvuk byl úžasný, ale atmosféra toho místa zvrácená. Kupříkladu jsme se vrátili do studia druhý den a všechny kytary byly z nějakého důvodu rozladěné, veškeré nastavení na mixážním pultu se vrátilo na původní hodnoty. V Pro Tools jsme postrádali dřív zaznamenané zvukové stopy, jiné naopak přebývaly. Třeba jen ticho ze zaplého mikrofonu, šum prázdné místnosti,“ popisoval později Dave Grohl. Vzhledem k těmto jevům a dalším nevysvětlitelným situacím, které skupina údajně zachytila i jako video (po dohodě s majitelem domu nebylo nikdy neuveřejněno), se veškeré práce podařilo uzavřít do února 2020.
Ačkoliv původní plány Foo Fighters počítaly s vydáním alba (nejspíše) na podzim stejného roku, veškeré předpoklady zcela rozmetalo vypuknutí celosvětové pandemie v souvislosti s nemocí Covid-19. K odložení muselo dojít jak v případě velkolepého turné k 25. výročí vzniku kapely, tak i dosud neupřesněného termínu pro příchod desáté řadové desky. Propagace Medicine at Midnight znovu nabrala obrátky až v listopadu 2020.
První singl Shame Shame si veřejnost poprvé poslechla 7. listopadu. Dave během jeho vydání upozornil, že „jde o něco úplně jiného, než Foo Fighters dosud tvořili“ a že „právě díky této písni se kapela mohla pro nové album zvukově odlišit“. Uveřejnění doprovodilo i hudební video režírované Paolou Kudacki – v hlavních rolích temného klipu se objevil Dave Grohl s herečkou a tanečnicí Sofií Boutellou.
Další singly následovaly krátce po sobě na Nový rok (No Son of Mine) a 14. ledna 2021 (Waiting on a War), oficiální vydání desky nastalo 5. února 2021.
Širšího představení ve formě hudebního videa se dočkaly také oba zmíněné singly z ledna 2021. V případě hraného klipu pro Waiting on a War kapele opět vypomohla Paola Kudacki, animované prvky v No Son of Mine jsou zase dílem studia Bomper a Emlyna Daviese. Stejné tvůrčí skupině jde na vrub i pozdější klip ke skladbě Chasing Birds.
V červnu 2021 zamířila do rádií jako čtvrtý singl píseň Making a Fire, téměř současně s upravenou verzí (tzv. „re-version“) od anglického dýdžeje a producenta Marka Ronsona.
Posledním singlem se 22. listopadu 2021 stala Love Dies Young. V souběžně publikovaném videoklipu pod režijní taktovkou Davea Grohla hráli všichni členové Foo Fighters a jako akvabely (reálné či s doklíčovanými obličeji) se pokoušeli o zvládnutí své sestavy v synchronizovaném plavání. Vrchním motivátorem a koučem jim byl americký herec Jason Sudeikis.
But Here We Are (2023)Datum vydání: 2. června 2023
Label: RCA
Produkce: Greg Kurstin
Nahrávací studia: Studio 606 a No Expectations Studios (obě v Los Angeles)
Nejvyšší umístění: 1. (Austrálie, Nový Zéland, Skotsko, Švýcarsko, Velká Británie), 2. (Belgie, Nizozemsko, Rakousko), 3. (Irsko), 4. (Kanada, Německo), 5. (Norsko), 6. (Finsko, Polsko), 8. (Švédsko, USA)
Certifikace: 1x stříbrné
Délka: 48:08
1. Rescued (4:19)
2. Under You (3:39)
3. Hearing Voices (3:48)
4. But Here We Are (4:43)
5. The Glass (3:49)
6. Nothing At All (3:27)
7. Show Me How (4:53)
8. Beyond Me (3:54)
9. The Teacher (10:04)
10. Rest (5:33)
Jedenácté řadové album Foo Fighters je prvním bez bubeníka Taylora Hawkinse, který v březnu 2022 náhle zemřel. Oznámeno bylo 19. dubna 2023, v souladu s prohlášením kapely z přelomu roku, ve kterém ujistila fanoušky o dalším pokračování ve své činnosti. Foo Fighters titul sami označují jako první kapitolu svého nového života.
Producentské role se i pro But Here We Are ujal Greg Kurstin. Vzhledem k faktu, že jde o velmi upřímnou, emotivní a autentickou desku od všech členů kapely, vyjma Grohlovy dcery Violet se obešla bez dalších hostů. Veškeré party na bicí odehrál Dave Grohl, což bylo nepřímo potvrzeno při přenosu ze zkoušek kapely ve Studiu 606.
První singl Rescued Foo’s vydali spolu s oznámením alba, druhý (Under You) jej poté následoval 17. května 2023. Under You je velmi melodickou, silnou a naprosto zřejmou vzpomínkou na bubeníka Taylora Hawkinse.
Celé album je kromě Taylora věnováno také Virginii Grohl, mamince Davea Grohla, která zemřela v průběhu července 2022. Jejím směrem je určena ústřední otázka „Kde teď jsi?“ v textu třetího publikovaného singlu Show Me How, jenž kapela uveřejnila 25. května 2023. Doprovodné vokály v ní po boku Davea pěje Violet Grohl. Ve stejnou chvíli představené hudební video se záběry oregonské divočiny režíroval Tim Kellner.
Krátce před zahájením prodeje alba, konkrétně 30. května 2023, Foo Fighters uvedli ještě The Teacher – rovněž za Virginií mířící velmi osobní rozloučení Davea Grohla. Souběžný atmosférický klip v režii umělce Tonyho Ourslera obsahuje několik momentek s kompletní skupinou, poprvé včetně Joshe Freese.
Píseň The Glass se vizuálního zpracování dočkala přesně v den vydání But Here We Are. Průlety Bonnevillským národním parkem v Utahu pochází opět z dílny Tima Kellnera. O pět měsíců později na tento klip navázala také přepracovaná verze s vokály a kytarovými party od zpěvačky H.E.R. – 17. listopadu 2023 tato skladba vyšla na samostatném singlu, doplněná o originální provedení od Foo’s.
